Očista zdraví šetrnou detoxikací

Publikováno: 1. července 2015
Autor: Kim Schuette
Překlad: Pavel Eminger

Pod pojmem detoxikace se nám často vytváří představy striktního třídenního půstu na džusech. Nebo vyčerpávající dny, kdy se popíjí odporné, předem připravené směsi. Detoxikace je fyziologické odstranění odpadních látek metabolismu a exogenních toxinů z těla ven. Ve skutečnosti se jedná o proces, ne jednorázovou událost.

Detoxikace je nepřetržitou funkcí přenášenou četnými emunkturami našeho komplexního těla. Emunktury jsou orgány vylučování. Slovo má původ v latinském „emungere“, což znamená „vyčistit“ a odkazuje na tkáně a orgány, které vylučují toxiny z těla. Těmito orgány jsou játra a žlučník (vylučování žluči), ledviny (urinace), plíce (oxid uhličitý), tlusté střevo (defekace) a kůže (pot) /.1/ Králem detoxikace jsou pak naše játra.

Játra jsou hlavním orgánem zodpovědným za rozklad endogenních i exogenních toxinů a pracují nepřetržitě každou vteřinu našeho života. Spolupracují s ledvinami a tlustým střevem, ale také s plícemi a kůží, aby zajistily, že se toxiny z těla dostanou co nejrychleji a nejefektivněji. Játra filtrují krev a odstraňují chemikálie, nadbytečné hormony, viry a bakterie. Navíc metabolizují léky a další látky a rozkládají alkohol. Také hrají klíčovou roli v trávení tuků, bílkovin a sacharidů a jsou skladiště pro vitamínů, minerálů a cukrů.

V tomto článku si představíme tři postupy, kterými napomůžeme šetrné detoxikaci. Tři principy, na které se budeme zaměřovat, je výživa těla, ochrana těla a podpora těla. V každé této kategorii zmíníme jednoduché postupy, kterými můžeme podpořit vitální potřebu detoxikace těla v každodenním životě. Tyto kroky spočívají v zařazení těch věcí, které podporují neustálý proces detoxikace a také v odstranění překážek, které brání správné eliminaci a očistě těla. Předtím, než se do toho pustíme, pojďme se podívat na problémy, kterým čelíme v našem moderním světě.

Pokračovat ve čtení

Syndrom trávení a psychologie (GAPS)

Publikováno: 22. března 2009
Autor: Natasha Campbell-McBride
Překlad: Pavel Eminger

GAPS v lékařském povědomí

Před patnácti nebo dvaceti lety se většina doktorů nikdy nestřetla s autistickým dítětem. Jednalo se o vzácnou poruchu postihující asi 1 z 10 000 dětí, o které většina lidí nikdy neslyšela. Dnes máme v naší zemi (USA) v průměru 1 ze 150 dětí diagnostikovaných s autismem. Se 40-ti násobným vzrůstem nově diagnostikovaných případů autismu dnes čelíme obrovské epidemii.

Autismus je devastující porucha. Nezruinuje jen dítě, ale zruinuje život celé rodiny. Sourozenci, rodiče a prarodiče s sebou toto břímě nesou po zbytek života. Porucha pozornosti (ADD) a porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je další epidemie. Jedno ze tří dětí v každé třídě v USA, Británii, Austrálii, Kanadě a několika dalších státech je diagnostikováno s tímto stavem. Pokud je ve třídě hyperaktivní dítě, tak musí učitel věnovat kolem 80 procent svého času pouze jemu a zbytek třídy tím výrazně strádá. Tyto děti vyrušují a jsou neposedné, jejich schopnost se soustředit je krátká a jejich paměť špatná. Vyučovat takové dítě je velmi složité.

Také tu máme epidemii dyslexie a dyspraxie. Dyslexie je definovaná jako porucha, kdy dítě neumí správně číst nebo psát. Nicméně, pokud se na dyslektické dítě zaměříte, zjistíte, že dyslexie zahrnuje více než jen poruchou čtení a psaní. Tyto děti jsou společensky nemotorné: je pro ně velmi obtížné zapadat do společnosti, hledat si kamarády a vhodně se chovat v různých sociálních situacích. Asi 50 procent dětí s dyslexií jsou zároveň dyspraktické. Dyspraxie se dá popsat jako fyzická nemotornost—špatné hrubé i jemné motorické schopnosti. Tyto děti jsou špatné ve sportu. Spoustě z nich zabere dlouhou dobu, než se naučí chytit míč nebo šlapat na kole.

Když se zaměříte na děti s takzvanými psychickými poruchami, zjistíte, že jsou fyzicky nemocné. Většina z nich trpí alergiemi na potraviny, chemikálie, zvířata, pyl, prach—zkrátka na vše v prostředí. Trpí trávicími poruchami, astmatem a ekzémem, častými ušními infekcemi a plicními infekcemi. Nedokážou správně strávit a vstřebat jídlo a mají vážné výživové nedostatky. V důsledku toho všeho nejsou schopny se učit, fungovat ve společnosti, dělat sport, hledat si přátele a zapadat mezi ostatní.

Pokračovat ve čtení

Zavádění příkrmů

Tento způsob zavádění příkrmů vyšel v časopise Wise Traditions in Food, Farming and the Healing Arts, čtvrtletníku nadace Westona A. Price v létě roku 2005 a já podle něj před pár lety zaváděla příkrmy u Mii. Najdete zde nejen kdy je vhodné jakou potravinu představit, ale i různé užitečné tipy (např. “Krmte dítě stříbrnou lžičkou – malé množství stříbra, které ze lžičky získá, pomáhá při boji proti infekcím.”) a jednoduché recepty.

Přestože nebudete moci navždy rozhodovat o tom, co vaše dítě bude jíst, můžete mu postavit pevný zdravý základ. A nezapomeňte mu jít příkladem! 

Pokračovat ve čtení

Po stopách neuchopitelného X-faktoru: šedesát dva let stará záhada vyřešena

Autor: Chris Masterjohn | Přeložil: Jakub Kremsa | Originál článku

 

Shrnutí článku

V roce 1945 popsal Dr. Weston Price “nový aktivátor podobný vitamínu”, který měl vliv na využití minerálů, ochranu proti kazivosti zubů, růst a vývoj, rozmnožování, ochranu proti srdečním chorobám a funkci mozku.

Použitím chemického rozboru určil, že tato složka, kterou nazval jako aktivátor X, se nachází v mléčném tuku, vnitřnostech a tuku živočichů, konzumujících rychle rostoucí zelenou trávu a také jisté druhy mořské stravy, jako například jikry.

Dr. Price zemřel ještě předtím, než byl s objevem ruských vědců obeznámen západ. V něm tito vědci použili stejné chemické testy k důkazu sloučeniny podobné vitamínu K.

Pokračovat ve čtení

Buďte něžní na své obiloviny… a ony budou něžné k vám

Autorky: Sally Fallon a Mary G. Enig, PhD | Přeložil: Jakub Kremsa | Originál článku

Nutriční vědy mají tendence udělat jeden krok zpět na každé dva kroky vpřed. Když byl výzkum vitamínů v počátcích, vědci si uvědomili, že bílá mouka postrádá živiny, které do celých zrn vložila příroda. Jedním z těchto vědců byl Dr. Weston Price, který při svých studiích izolovaných, tzv. primitivních lidí, zaznamenal, že když tito lidé začali konzumovat bílou mouku a další znehodnocené potraviny, brzy následovalo prudké zvýšení kazivosti zubů a různé druhy nemocí. Ale zastánci nových rafinačních procesů argumentovali tím, že fosfor v kompletních zrnech byl příliš kyselý a že to byl právě ten, který způsoboval kostní ztráty a kazivost zubů. Varování proti používání bílé mouky byla zcela ignorována.
Pokračovat ve čtení